Tuto větu může chápat a souhlasit s ní jen ten, kdo stěhování zažil. Já stěhování už v životě zažila mnohokrát, ale naštěstí jsem vždy rychle zapomněla na jeho průběh. Momentálně jsem však právě uprostřed dění této přesunovací akce a s větou uvedenou výše maximálně souhlasím.
Největší “Boom” začal asi v sobotu. To totiž přijela ségra Merisa se svým nastávajícím a ještě jedním kamarádem, aby si odvezli naši kuchyň. Zařizují si totiž nový byt, kde kuchyň není a my tady měli kuchyň opravdu parádní. Raphaelova maminka nám řekla, že co je v domě, to si můžeme vzít, takže než tady tu kuchyň nechat nějakým zazobaným němcům, to ji raději daruji někomu v ČR, protože my sami budeme v novém bytě kuchyň mít.
Už den před ségřiným příjezdem jsem se snažila kuchyň maximálně vyprázdnit. Nemohla jsem však sbalit úplně všechno, poněvadž my v domě ještě zůstaneme a budeme tady potřebovat nějaké to nádobí a mimo to jsem chtěla své návštěvníky pohostit a nechtěla jim to servírovat na papírových táccích. Takže přestože jsem spoustu věcí sbalila, tak se dalších spoustu věcí povalovalo všude možně….
Mhohem horší to však bylo, když ségra odjela. Nejenže jsme zůstali bez kuchyně, ale i bez všech elektrospotřebičů, které byly do kuchyně zabudované - takže lednička, trouba s plotnou, mikrovlnka, myčka (která byla ale stějně pokažená). Na tuto situaci jsem se chtěla prozíravě připravit, a tak jsem si předem uvařila pár jídel, které jsem si zmrazila (mražák nám zůstal), nakoupila jednoduché polotovary a ségra mi přivezla jednoplotýnkový elektrický vařič. Bylo to ode mě sice prozíravé, ale přesto neúčinné, protože jsem pozapomněla, že v Německu jsou jiné zásuvky, do kterých staré české elektrospotřebiče zrkátka nepasují. Takže mám plný mražák jídla, který musím už v pátek odpojit…. kdybyste tedy měli hlad, tak se stavte, ale vemte sebou mikrovlnku….:)
Po ségřinném odjezdu, jsme se už začali opravdu intenzivně balit. Prázdných krabic začalo ubývat, plných přibývat a s nimi i šílený nepořádek, zmatek a chaos - no zrkátka jak při správném stěhování.
Dneska nám toho pro změnu zase hodně ubylo (teda kromě nepořádku), protože přijeli Raphaelovi kamarádi nám pomoct přenést nábytek a krabice do sklepa (noví obyvatelé domu se nad námi totiž smilovali a povolili naše věci nastěhovat místo garáží do sklepa). Takže dnes jsme kromě všeho ostatního přišli i o postel a do pátku si musíme vystačit s matracemi. A co pak? V pátek ráno opustíme náš dům i se všemi věcmi, která na nás budou měsíc čekat ve sklepě a nastěhujeme se k té paní, u které dělám osobní asistentku. Tato paní byla totiž tak hodná a nabídla nám, že můžeme u ní ten měsíc bydlet. Má velký dům a ve sklepě má celkem zařízený pokoj, který nepoužívá a ten se stane teď našim domovem. Raphael tam bude trávit téměř měsíc a já jen pár dní, protože už v úterý odjíždím do Česka!Hurá!!!!!!!!