Baterka - Můj život v Německu

Rozmýšlela jsem se, kterou událostí začít, ale je mi jasné, že jste určitě všichni zvědaví, jaké je to naše naše nové bydlení, a tak vás nebudu už déle napínat.

Z mého předešlého článku již víte, že jsme museli opustit náš úžasný dům v Michelbachu a přestěhovat se jinam. Byla to pro mě celkem rána, protože jsem to místo milovala, ale přesto jsem se i trochu těšila na nové a byla hlavně zvědavá a to mi to loučení se starým bydlením celkem ulehčilo.

Ale teď už k našemu novému bydlišti: Bydlíme stále v Marburgu, tentokrát však v části, která se nazývá Wehrda. Přestěhovali jsme se prakticky jenom přes les, protože dům, ve kterém teď bydlíme, stojí na opačné straně  lesa, než stál náš bývalý dům.  Naštěstí to není žádný panelák či bytovka - z venku vypadá jako větší rodinný dům a uvnitř jsou tři oddělené byty. My máme byt hned v přízemí a k tomu patří i ta výhoda, že vlastníme terasu a malou zahrádku - a ty jsou k nezaplacení!!! Hlavně teď v létě, protože snídaně na terase za zpěvu ptáků, kafíčko ve stínu smrku při odpoledním horku, opalovaní se na trávě, večery při svíčce pod širým nebem  a ještě spoustu dalších možností nabízí tato malá terasa, obehnaná vysokým živým plotem, který  zajištuje sourkomí.

I zbytek našeho dvoupokojového bytu je nad mé očekávání příjemný. Ze začátku jsme byli s Raphaelem oba dva poněkud zaskočení jeho rozměry, které jsou samozřejmě mnohokrát menší než v Michelbachu, ale naštěstí patří k našemu bytu ještě sklep, takže všechno co nám sem nevlezlo, našlo své nové místo ve sklepě:)

Jinak kromě sklepa a terasy máme ještě kuchyň, která je opravdu malinká a upřímně řečeno škaredá a nepraktická (v porovnání s naší starou kuchyní), ale myslím, že člověk si zvykne na všechno a já už si začínám taky postupně zvykat, i když ta barva kočičího průjmu se mi asi nezalíbí nikdy.

Největšímu pokoji, kterým se dá vyjít na terasu,  jsme určili  rovnou tři funkce: obývací pokoj, jídelna a pracovna. Nejprve se mi zdál tento pokoj celkem přecpaný, ale po nějakém čase jsem si uvědomila, že to ho činí právě útulným a nám opravdu blízkým.

Z ložnice jsem nadšená a to nejen proto, že v ní můžu spát, ale také proto, že jsme konečně vyměnili naše staré a hrozné regály za šatní skříň se zrcadlem a komody, které jsou opravdu praktické a zároveň vypadají hezky.

Pak ještě zbývá koupelna se záchodem, která si mě získala množstvím šuplíků a skříněk, které se v ni nachází, a kam může člověk všechno možné i nemožné, co do koupelny patří, schovat. Tato místnost má sice nevýhou, že v ní není okno, což je v koupelně trochu nepratkické, ale zato má větrák a tak už si taky pomalu zvykám.

Kromě malé vstupní hodby, kde máme botník a poličku na klíče a tašky, jsem už popsala celý náš byt.  Je sice maličký, ale v tomto případě opravdu platí rčení - co je malé, to je milé - a já musím popravdě říct, že se mi zde opravdu líbí. Cítíme se tady s Raphaelem skvěle a až do teď jsme byli maximálně spokojeni a na tom se doufám nic nezmění.