V předešlém článku popisuji naše nové bydlení a zmiňuji se též o tom, že v našem domě se kromě našeho bytu nachází ještě další dva byty. A poněvadž tyto byty nejsou prázdné, znamená to, že máme taky sousedy a to rovnou čtyři - starší manželský pár s miloučkým pejskem a pak jedna mladší paní. Naposledy jsem žila v jednom domě s více sousedy když mi bylo dvanáct, a tak jsem se trochu obávala, jaké to bude. Snažila jsem být od začátku velice milá a slušná. Raději jsme se hned přeptala na všechny povinnosti a pravidla, která v tomto domě fungují a také jsme našim sousedům sdělila, že kdyby měli s námi jakýkoliv problém, ať neváhají a řeknou nám ho. Přála jsem si, aby byly naše sousedské vztahy velmi dobré, protože znám opravdu mnoho historek o špatných sousedech, kteří dokáží společné bydlení neskutečně znepříjemnit.
Až do minulého týdne fungovalo všechno skvěle. Ne, že bychom byli s našimi sousedy kdovíjací přátelé, ale byli jsme k sobě vzájemně milí a to nám myslím oboustranně stačilo. Minulý víkend jsem však měla na hlídání Bena - pejska od rodiny, kde hlídám holky. Nevím, zda už jsem vám ho někdy popisovala, a tak se o něm raději ještě zmíním: Je to velký, černý a hodně chlupatý pes, neskutečně milý, hodný, poslušný, srandovní, zábavný, rád se tulící, milující děti a aportování a řekla bych, že je věrný až za hrob. Z tohoto popisu vychází jako idelání pes, ale ideální věci bohužel neexistují a i náš milý Beníček má své mouchy. Ben nesnáší jakákoliv zvířata. Ať se jedná o jiného psa, kočku či třeba ptáká, vyvádí jako vyšinutý, okamžitě se mu změní výraz v tváři, dostaví se agresivita nejvyššího stupně a jeho jediným cílem je toto zvíře co nejrychleji zneškodnit. Bohužel to není žádná jeho hra ale realita, protože už jednou zardousil kočku a kdyby nebyli jeho páničci pohotoví, tak nezůstal jen u této kočky. Jsem na to už zvyklá a vím, jak v těchto chvílích reagovat. Je pravda, že pokud možno, tak se v jeho přítomnosti vyhýbám všem zvířatům, protože tyto jeho projevy agresivity opravdu zažívat nemusím.
Jak však píšu výše, byl Ben u nás na prázdninách. A protože máme terasu, bylo mi líto, že musí sedět pořád doma, a tak jsem ho přivázala na takové dlouhé vodítko k plotu. Udělala jsem však chybu a místo abych ho zapnula k pevnému kroužku na obojku, tak jsem toto vodítko připnula jen k poznávací známce, která visí na tenkém drátku…
A tak si sedíme večer hezky na terase a užíváme klidu a pohody, když tu najednou začne Ben jančit. Vůbec mě to nezneklidnilo, protože to dělá vždy, když vidí nebo alespoň cítí jiného psa. Byla jsem klidná - Ben byl zajištěný a dle mého mínění se nemohl jen tak urvat. Ben se však urval…. Jako pominutý letěl k hlavníhu vchodu. Zaslechla jsem jen psí vrčení a pak kňučení a bylo mi jasné, že se něco děje. Letěla jsem za ním, ale to už bylo pozdě. Za rohem domu jsem spatřila totálně vystrašeného souseda s ještě vystrašenějším psem, kterého se snažil náš Ben zlikvidovat. Nebudu dopodrobna popisovat situaci, jenom asi tak, že kdybych byla stařší, tak už bych z těch nervů určitě dostala infarkt. Hysterický jsem na něj ječela a snažila jsem se ho odtrhnout od chudáka sousedovic psa. Naštěstí se to po chvíli udatného boje mezi dvěmi psy a mnou podařilo a já chudáka pejska od sousedů zachránila. Myslím, že vám nemusím popisovat rozpoložení našeho souseda…. Snažila jsem se mu omlouvat, ale je vám asi jasné, že v takové situaci omluvy moc nepomůžou. Tak jsem za ním poslala Raphaela, který umí v takových situacích jednat diplomaticky, aby to nějak vysvětlil a urovnal. Naštěstí se mu to celkem podařilo, ale i přesto se bojím přijít našemu sousedovi na oči. Tak jenom doufám, že vám v příštích článcích nebudu muset popisovat historky s nepříjemnými sousedy- i když tentokrát byl byl tento soused maximálně v právu.
Řekli byste o tomto hodném pejskovi, že by dokázal ublížit třeba kuřeti?