Nevím, zda tak vypadal Štědrý večer v celém Německu, každopádně naše první společné Vánoce vypadaly takto: Příprava štědrovečerní večeře nebyla příliš náročná, protože moje varianta klasické vánoční večeře nakonec ustoupila hlasu silnějšího:) ale taky praktičtějšího, tudíž jsme večeřeli úžasný zeleninový salát s tuňákem a jako druhý chod bagety s máslem plněné rybama, zapečné v troubě a na závěř pomazané křenovou omáčkou - zní to možná divně a zprvu jsem se toho trochu obávala, ale byla to opravdu skvělá večeře a dokonce se odvažuji tvrdit, že snad lepší než ta, na kterou jsem zvyklá z ČR. Večeřeli jsme při svíčkách, svátečně oblečení - Raphael v obleku a kravatě a já také nezůstávala co se týče elegance pozadu - a k tomu poslouchli Bacha (neměli jsme totiž žádné koledy, ale to nevadilo, protože Bachovská hudba je velmi podobná té vánoční - nebo alespoň pro mě).
Po večeři jsme zhasli všechna světla, všude svítily jen svíčky a my celí nedočkaví a plní očekávaní kráčeli k našemu stromečku. Stromeček mámé malý, zato krásný a roztomilý, zdobený slaměnými ozdobami, který ve světle z plamenů svíček vypadal opravdu kouzelně. A ty dárky pod ním ještě kouzelněji!Rozbalování dárků nám zabralo celkem hodně času, protože jsme si to fakt užívali, vše rozbalovali pomalu a nad každým dárkem jásali jak malé děti. Dostali jsme spoustu dárků, ale tím nejlepším byl dárek od Rapaelových rodičů: jízdenky do ČR. Takže 27.12. vyrážíme do mojí rodné vlasti a oba se šíleně těšíme! Já jsem dostala skvělý dárek od Raphaela, který myslím, není jen pro mě, ale také pro vás! Je to totiž webcamera, takže až mi zavoláte, tak kromě toho, že mě uslišíte máte možnost mě i vidět!
Před desátou jsme jeli do Marburgu na Půlnoční mši. Byla jsem moc šťastná, že je Raphael se mnou v kostele, dokonce zpíval i koledy. Nejkrásnější byl závěr mše, kdy se v kostele zhasla všechna světla, hořely jen svíčky a svítl stromeček a Betlém a do toho se zpívala tichá noc. Všichni pěli německy a já hrdě česky.
Po mši jsme si šli prohlédnout Betlém, jehož postavičky jsou téměř v lidské velikosti. Nejvíce se mi však líbila ovečka, která měla opravdu ovčí kůži a já jsem se nemohla od ni odtrhnout - pořád jsem si ji musela hladit.
Kolem půlnoci jsme se vrátili domů, a příjemně jsme zakončovali den pojídáním cukroví, popíjením sektu a povídáním si.
Byl to opravdu moc hezký Štědrý večer!
Takhle to vypadalo u stromečku těsně před tím, než jsme začli s rozbalováním….a takhle těsně potom, co jsme otevřeli poslední dárek
Betlém v Marburgském kostele
A abyste nezapoměli jak vypadáme my dva, tak ještě fotka mě a Raphael u stromečku (který však není skoro vidět:)
