Baterka - Můj život v Německu

Ani jsem se s vámi nesihla rozloučit před odjezdem do své rodné vlasti a už jsem zase zpátky. Nejprve bych se chtěla omluvit, že po celou domu mého pobytu v ČR mé stránky poněkud stagnovaly. Doufám však, že to chápete, protože jsem opravdu neměla čas - za těch pár dní jsem chtěla stihnout vše, co jsem nemohla podniknout za posledních pár měsíců - navštívit mé známé a kamarády, podniknout spoustu společných akcí, oslavit Silvestra, nějaký čas také strávit doma s rodinou…. A dokonce jsem si i vyzkoušela práci ve svém oboru - práci paní učitelky. Bylo to u mé spolužačky Janči, která je teď paní učitelkou v první třídě. Přijela jsem zde jako mezinárodní kontrola z Německa zhodnotit kvalitu její výuky:) a mohla jsem si to i vyzkoušet. Bylo to podobné jako v Německu až na jeden podstatný rozdíl - těmto dětem jsem opravdu rozuměla a ony zase mě.
Byl to opravdu moooooc krásný čas ztrávený v Česku a abych řekla pravdu, tak se mi tentokrát vůbec nechtělo zpět. Bylo to asi tím, že Raphael byl se mnou a tudíž jsem se neměmla vlastně na co těšit:(
Opět jsem si toho z ČR spoustu přivezla a dokonce i to, co bych tam raději nechala a to je celkem silná chřipka a aby toho ještě nebylo málo, tak jsem v autobuse chytla nějaký zánět do oka. Měla jsem možnost si vybrat téměř ze všech míst, no a já si zvolila to, které na první pohled vypadalo jako nejlepší - prostorné, s lepším výhledem než ostatní….bylo však hned vedle dveří, které netěsnily zrovna nejlépe, a tak na mě celou cestu táhlo, což odneslo mé oko a myslím, že to posílilo i mou chřipku…Tak to jen rada na závěr - NIKDY si v autobuse nesedejte ke dveřím!!!!
A zde je prostor pro všechny paní doktorky, zdravotní sestřičky a zdravtnice: Poraďte mi, prosím, jak si oko vyléčit!!!