Baterka - Můj život v Německu

Na konci srpna ještě před odjezdem do Německa jsme si udělali s Raphaelem víkendovou zastávku v Praze. Navštívili jsme naši rodinu zde žijící a taky bráchu, který v Praze už víc jak půl roku pracuje.

Dle mého mínění je v Praze vždy na co koukat a moc ráda si ji procházím. Tentokrát jsem se však vzdala svého Karlova mostu a Pražského hradu a svou pozornost jsem zaměřila na Národní muzeum a prakticky i celé Václavské náměstí, kde právě probíhala výstava “… a přijely tanky”, která byla věnována padesátému výročí srpnových událostí roku 1968. Výstava se nekonala jenom ve vstupním vestibulu Národního muzea, kde byly postaveny tabule s informacemi a fotkami z té doby, bylo promítáno několik dokumentů od počátků Pražského jara až po vyvrcholení okupací, ve vytríchách byly ke schlédnutí nejrůznější věci a předměty z té doby (např. dopisy a pohledy, které lid psal Dubčekovi, různé odznáčky, obsah peněženky Jana Palacha atd.) a podlaha byla  tvořena novinami, které vyšly toho osudného dne. Značnou část výstavy jste však mohli shlédnout ještě před vchodem do Muzea, kde stál tank - a nebyl to jen tak obyčejný tank, ale právě tetno se 21. srpna 1968  podílel na okupaci Prahy a dojel až na Václavské náměstí. Venkovní stěny Muzea byly pomalovány nejrůznějšími hesly a nápisy, kterými dával lid v době okupace najevo odpor proti vojenské intervienci. Musím  říct, že právě tato část výstavy mě zaujala nejvíce - udivovala jsem se nad naší českou vtipností a chytrostí, jakou jsme dávali najevo náš nesouhlas a musím uznat, že jistě ne jedna z poznámek se neminula účinku. Stejne tak i podél Václavského náměstí stály tabule s různými fotkami a plakáty opět většinou trpko-vtipného zaměření.

Těžko se však tato výstava popisuje slovy, takže se mrkněte na fotky, které však bohužel  nemůžou vystihonout její atmosféru a celkový dojem, jaký ve mně zanechala.

Jak je vám většině známo, tak jsem opět polovinu letních prázdnin trávila ve své rodné vlasti a opět to byl pro mě úžasně a velice aktivně a variabilně strávený čas. Potkala jsem se se spoustou přátel a známých a to jak s těmi, s kterými udržuji pravidlený kontakt, tak i s několika, které jsem už pár let neviděla a bylo to shledání opravdu zajímavé a pro mě velice příjemné.

Cílem každé mé návštěvy v Česku je převážně setákání a společné trávení času s rodinou, přáteli a mi milými lidmi. Nic pro mě není důležitejší, protože právě tito lidé jsou to hlavní, co v Německu postrádám. Přesto se mi však někdy naskytne i příležitost poznat zajímavá místa a zůčastnit se rozmanitých akcí. Stejně tomu bylo i tentokrát a ráda bych se s vámi o tyto zážitky podělila: …Čti dále…

Naše dovolená v Dánsku se již pomalu krátí, protože zítra ráno odjíždíme zpět do Německa a abych řekla pravdu, tak mi to ani není líto. Jedním z důvodů, proč se těším zpět je, že naše finanční prostředky jsou absolutně vyčerpány a to jsme zde žili opravdu střídmě. Problém je, že Dánsko je velice drahý stát - dokonce i pro němce (přesněji řečeno pro chudé němce jako my:). A jak se zmiňuji již v předešlém článku, tak Kodaň mě určitě nenadchla natolik, abych byla ochotná zde platit za vše jedenkrát tolik než v Německu. …Čti dále…

Nastala nám tropická vedra a my se vydali do jedné ze severských zemí, trochu se schladit jejím chladným podnebím. To byla však jenom naše doměnka, protože Dánsko, kde právě trávíme pár dní, je sice skandinávským státem, ale vlivem Goldského proudu, určitě né státem studeným.

Ale začnu hezky od začátku: V Německu máme kamaráda Lasseho, který pochází z Dánska a v Německu studoval s Raphaelem filosofii. Rozhodl se však na pár let vrátit do své rodné země a pokračovat zde ve studiu. Požádal nás, zda bychom jej nedovezli i s jeho všemi věcmi do Dánska autem, protože do letadla by mu vše nevlezlo a za odměnu u něj stárvili pár hezkých dní. Samozřejmě jsme neodmítli, protože zaprvé je naším dobrým kamarádem a za druhé nás také lákalo to Dánsko. A tak jsme tady. …Čti dále…

Tato naše česká lidovka mi často přicházela na mysl právě minulý týden, kdy nas svou návštěvou poctili teta a strejda z Hradce Králové, kteří se rozhodli strávit u nás pár dní dovolené. Tuto jejich dovolenou bych asi nazvala “Za poznáváním”, protože netrávili svůj volný čas jen u nás v Marburgu, ale snažili se navštívit a poznat více Německých měst v našem okolí. Kromě Marburgu tedy zhlédli i Franfurt nad Mohnem, Kolín nad Rýnem a Wiesbaden - hlavní město našeho Hessenska.

Kromě Wiesbadenu, jsem cestovala všude s nima a výlety to byly opravdu hezké. Ráda bych vám však napsala něco o Kolínu nad Rýnem, poněvadž ten mě fakt uchvátil. Abych ale byla přesnější, tak to, co mi na Kolínu podlomilo kolena a nechalo v údivu s pusou otevřenou, byla Kolínská katedrála, neboli jak říkají němci Kolínský dóm. Je to neuvěřitelná monumentální stavba, která se týčí 157m do výšky a je nejvyšší katedrálou Evropy. Jakmile jsem tuto katedrálu spatřila, neměla jsem již chuť procházet městem, protože vše ostatní mi připadalo oproti ní zkrátka zanedbatelné. …Čti dále…

Trvalo to déle než jsem předpokládala, ale konečně jste se dočkali fotek, které jsem slibovala již v předminulém článku. Takže sjeďte okousek níže k článku “Trochu se spožděním” a tam je naleznete.

Jinak se omlouvám, že vás poněkud zanedbávám v dodávání nových článků. Ne že by mi chyběly zážitky, které mám většinou obohacené i fotkami, ale to co mi schází je momentálně čas. Doufám však, že na mě nezanevřete a i přes mojí častou absenci budete i nádále mé stránky navštěvovat.

Z předešlého článku víte, že jsme byli poctěni návštěvou mé drahé sestry a jejich chlapů, ale bohužel jednomu z nich se u nás nějak nechtělo spinkat, proplakal tři noci a ve středu ráno, po další z již tří probdělých nocí se ségra s Tomášem rozhodli, že se raději vrátí zpátky do ČR, přestože měli v plánu zůstat minimálně do pátku.

No a aby nejeli zpátky co ČR tak po prázdnu, tak kromě bedny piv a nějakých těch německých sladkostí, přibalili i mě a přivezli mě domů do Klimkovic! Takže už od středy jsem tady s vámi!!

Nepřijela jsem však do České republiky jen tak náhodou, ale čeká mě v neděli a po zbytek života důležitý úkol. Budu totiž křestní kmotra mé nové malé sestřičky Sylvinky, kterou si mí rodiče před měsícem a půl vzali do pěstounské péče.

Takže pro ty, kterým jsem to osobně neposlala na mail:

a

Tento článek jsem napsala již před pár dny a momentálně již není příliš aktuální, ale přesto jsem jej zde uveřejnila a dodám i pokračování, aby jste vy, co nejste se mnou přímo v kontaktu, byli trochu v obraze.

Za dobu absence meho počítače se událo několik napsáni hodných událostí, o které se s vámi jistě podělím. Momentálně však všechny z nich zastiňuje událost jiná a tou je česká návštěva u nás v Marburgu!!! Přijela mě totiž navštívit má rodná sestra Veronika a samozřejmě i Tomáš a Kubíček. Jsem z jejich návštěvy totálně nadšená a jen doufám, že i oni budou alespoň trochu nadšení z tohoto jejich výletu. Zatím vypadají celkem spokojeně, až na to, že Kubíčkovi začaly růst zuby a to vše poněkud komplikuje. Tak jen věříme, že mu rychle vyrostou a on se chudáček už nebude trápit a bude si moci tuto svou první nášvtěvu zahraničí taky trochu užít.

Nebudu se rozepisovat, jak se zde máme a co všechno děláme, ale podívejte se na fotky a uděljete si vlastní představu o tom, jak společně trávíme čas:

Na procházce po okolí……..Takhle se u nás pořád váleli…….Kubišátko na lovu morčat

Návštěva Marburgu

Ve Frankftu………………………….A takhle se u nás měli celu dobu rádi:)

Uričtě však nesmím zapomenout sdělit důležitou událost: Kubíček navdzory svým zoubkům udělal prvních pár krůčků, aniž by jej někdo držel!!! Asi má na něj ten německý vzduch dobrý vliv. Pokud to tak půjde dál, tak bude při odjezdu zpátky do ČR již běhat.

Tak bohužel nikdo z návštěvníků Raphaelova blogu se nesmiloval a starší notebook nám nedaroval a tak se nakonec smiloval sám Raphael a notebook mi pořídil. Kromě těch ušlechtilých motivů, v tom samozřejmě bylo i to, že jsem vysedávala u jeho počítače a to on velice špatně snáší - holt ta závislost. Nechci však teď filosofovat nad tím, které z motivů převažovaly, zda soucit či vlastní prospěch. Důležité je, že mám konečně zase vlastní počítač a jsem za to Raphaelovi opravdu vděčná!

Raphael to udělal velice chytře, takže za opravdu dobrou cenu, mám (dle Raphaelova mínění) opravdu dobrý notebook. Jedná se totiž o notebook, který sloužil jako ukázkový počítač v nějaké prodejně, tudíž je už na určitých místech trochu ohmataný, což mu však na kvalitě neubírá. Dostala jsem jej s veškerým vybavením, originálně zabalený a samozřejmě také s roční zárukou. Takže díky těm párům škrábáncům jsme místo 1 000 euro zaplatili pouze 250 euro, což mi přijde opravdu slušné.

A jak jsem spokojená s jeho kvalitou? Abych řekla pravdu, tak mé první dojmy jsou poněkud rozpačité. Byla jsem zvyklá na svého dedečka notebooka a  vzhledem k tomu, že jsem totální počítačový a obecně i technický antitalent, tak se mi hodně těžce zvyká na nové způsoby používání tohoto nového notebooku.  Nezbývá mi však, než si rychle zvyknout a doufát, že mi tento počítač vydrží dlouho:)

Můj blog, na kterém se s vámi dělím o své zážitky v Německu a také téměř veškeré spojení s Českou republikou je vážně ohoržené!! Včera se mi totiž stala velice nemilá událost - porouchal se mi můj notebook:(

Raphael se jej dnes celý den snažil dát dohromady, ale porucha je pravděpodobně nezvratná. Není se čemu divit, byl už to opravdu celkem vysloužilý dědeček. Koupila si jej Raphaelova maminka a pár let ho užívala a jakmile se začal kazit a dělat neplechu, dala ho Raphaelovi. Ten si jej trochu poopravil a zase nějaký čas používal. Ale jakmile se jeho kvalita ještě zhoršila, koupil si nový a tento starý a často kazivý dal mi. Sehnal ještě jeden starší notebook na náhradní díly a postupně jak jednotlivé součástky odcházely, vyměňoval je za ty z toho druhého. Tohle se však bohužel nedá dělat do nekonečna a s mým notebookem je už asi opravdu konec.

Měla jsem v něm bohužel všechno - spoustu cenných a pro mě důležitých věcí. Byly tam moje veškeré materiály ještě z vysoké, diplomka, seminárky, moje všechny fotky, videa, atd. Je zde možnost, že se tyto data budou moci stáhnout do jiného notebooku, ale není to vůbec jisté.

Problém je, že momentálně není naše finančí situace ve stavu, kdybychom si mohli dovolit koupit notebook nový. Raphael hned naspal na svůj blog inzerát: Kdo daruje starší notebook? Tak jsem zvědavá, kolik dobročinců se přihlásí.

Do té doby, než si obstarám notebook nový, budu odkázána jen na Raphaelův počítač a to je trochu problém. Nosí si ho sebou na univerzitu a když je doma, tak u něj tráví téměř veškerý čas a když u něj zrovna nesedí, tak jsem ráda, že můžu být chvíli s ním. Takže to nebud opravdu jendoduché, najít si pro počítač čas…ach jo.

Člověk si často uvědomí důležitost určitých běžných věcí až tehdy, kdy je nemá!